U Základní pojmy z oblasti mechaniky v dopravě

Tato část předkládá výběr základních pojmů, které budou v dalších částech textu použity. Jejich výklad a systematizace je proveden na základě normativních podkladů jako je ČSN 280001, ČSN 018500, TNŽ 280002 a dalších souvisejících normativů a předpisů. Na úvod se seznámíme s obecnými pojmy týkajících se systematizace dopravních prostředků a jejich charakteristických celků, jejich popisných parametrů. Specifické pojmy a souvislosti jsou uvedeny vždy na začátku patřičných pasáží v textu.

U.1  Část kolejová doprava

Doprava je definovaná [ČSN 018500] jako úmyslný pohyb (jízda, plavba, let) dopravních prostředků po dopravních cestách nebo činnost dopravních zařízení. Za dopravu se nepovažuje chůze osob, vedení zvířat apod.

Drážní doprava [ČSN 018500] je doprava uskutečňovaná po drahách, železniční doprava je doprava uskutečňovaná po železničních tratích.

 

U.1.1  Rozdělení vozidel

Dopravní prostředek je technický prostředek, jehož pohybem se uskutečňuje přemisťování osob a věcí.

Drážní vozidlo je podle [ČSN 280001] definováno jako dopravní prostředek, závislý při svém pohybu na stanovené součásti dráhy s výjimkou vozidel pro technologickou obsluhu výroby, provozovaných na zvlášť k tomu vyhrazených kolejích vleček.

Přesnější specifikaci představuje železniční kolejové vozidlo (ŽKV) definované jako drážní vozidlo nesené a vedené při svém pohybu železniční kolejí. Rozdělení ŽKV můžeme charakterizovat podle obrázku Obr U.1.

Obr. U.1: Rozdělení ŽKV [ČSN 280001]

Hnací vozidlo je ŽKV schopné vyvíjet tažnou sílu na obvodu kol, určené k vozbě vlaků, pro přepravu osob nebo nákladu nebo pro pohyb s jinými ŽKV mimo případy, kdy takový pohyb provádí speciální hnací vozidlo.

Tažené vozidlo je ŽKV, které není konstrukčně uzpůsobeno vyvíjet tažnou sílu.

Speciální vozidlo je ŽKV konstruované pro údržbu, opravy nebo rekonstrukce dráhy, pro kontrolu stavu dráhy, měření, odstraňování následků nehod nebo mimořádných událostí.

 

Další skupinu pojmů tvoří pojmy z oblasti fyzické podstaty realizace pohybu ŽKV. Vazby jednotlivých pojmů jsou zřejmé z obrázků Obr. U.2 a U.3.

Obr. U.2: Rozdělení ŽKV podle charakteristiky pohonu [ČSN 280001].

 

Obr. U.3: Rozdělení ŽKV podle přívodu energie [ČSN 280001].

 

Trakce je soubor zařízení a činností souvisejících s poháněním hnacího vozidla, formou pohonu, vyvíjením tažné síly nebo dynamickým brzděním. Podle trakce dělíme HV na:

Elektrická trakce charakterizuje pohon HV, který využívá přeměny elektrické energie z vnějšího zdroje nebo z trakční akumulátorové baterie na energii kinetickou nebo naopak.

Motorová trakce představuje pohon HV, který využívá hlavní spalovací motor pro přeměnu tepelné energie na energii kinetickou.

Vozba je řízený pohyb drážního vozidla po železniční dráze. Tato charakteristika rozděluje (viz Obr. U.3) způsob pohybu vozidel podle přívodu energie na:

Závislá vozba je vozba s trvalým přívodem elektrické energie z vnějšího zdroje.

Polozávislá vozba je vozba s alternativním přívodem energie do HV z vnějšího zdroje nebo ze zdroje přímo na HV nebo ze speciálního vozidla.

Nezávislá vozba je vozba pomocí přeměny energie z primárního zdroje přímo na HV nebo ve speciálním vozidle.

 

Podle způsobu regulace výkonu hnacího vozidla pro potřeby dalšího výkladu rozdělíme hnací vozidla do skupin:

Hnací vozidlo se stupňovitou regulací je HV, kde řízení výkonu je realizováno v jednotlivých, předem stanovených stupních.

Hnací vozidlo s plynulou regulací je HV, kde řízení výkonu je realizováno tak, že výkon může být zvolen ve stanoveném rozsahu bez rozdělení do předem stanovených stupňů.

Hnací vozidlo se ztrátovou regulací je HV, kdy v procesu regulace dochází k přeměnám energie i na jinou formu než je pohybová energie vozidla, nejčastěji na teplo v rezistorech (regulace odporová).

Hnací vozidlo s nízkoztrátovou regulací je HV, kdy ztráty v procesu regulace jsou minimalizovány, většina přivedené energii je přeměněna na pohybovou energii vozidla.

Podle účelu a přívodu energie dělíme hnací vozidla podle obrázku Obr. U.4. na:

Obr. U.4: Rozdělení HV podle účelu a přívodu energie.

 

Lokomotiva je hnací vozidlo, které je určeno pro pohybování s jinými ŽKV nebo pro přepravu nákladu popř. pro zásobování jiných ŽKV energií.

Elektrická lokomotiva je lokomotiva elektrické trakce závislé vozby.

Elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud je elektrická lokomotiva pro stejnosměrnou napěťovou soustavou.

Elektrická lokomotiva na střídaný proud je elektrická lokomotiva pro střídavou napěťovou soustavu.

Dvousystémová elektrická lokomotiva je elektrická lokomotiva pro dvě různé napěťové soustavy.

Vícesystémová elektrická lokomotiva je elektrická lokomotiva pro více než dvě napěťové soustavy. V praxi se používá označení tří-, čtyř –systémová lokomotiva.

Akumulátorová lokomotiva je lokomotiva poháněná energií z trakční baterie.

Motorová lokomotiva je lokomotiva motorové trakce, nezávislé vozby.

Hlavové hnací vozidlo je hnací vozidla s jednou čelní kabinou strojvedoucího, které je určeno pro vozbu vložených nebo přípojných vozů a je vybaveno pouze pro trakční účely (viz obrázek Obr. U.5).

Hnací vůz je hnací vozidlo, které je vnitřně uspořádané pro přepravu osob nebo nákladu, popřípadě obou současně.

Motorový vůz je hnací vůz, motorové trakce, nezávislé vozby.

Elektrický vůz je hnací vůz elektrické trakce, závislé vozby.

Akumulátorový vůz je hnací vůz, který je poháněný energií z trakční baterie.

Další skupinu hnacích vozidel tvoří jednotky.

Jednotka je v provozu nedělitelná souprava sestavená z lokomotiv nebo hnacích vozů nebo hlavových hnacích vozidel a vložených a řídících vozů, schopná vyvíjet tažnou sílu na obvodu kol.

Motorová jednotka je jednotka s motorovými vozy nebo hlavovými hnacími vozidly s hlavním spalovacím motorem.

Elektrická jednotka je jednotka s elektrickými vozy nebo hlavovými hnacími vozidla elektrické trakce (viz obrázek Obr. U.5).

Obr. U.5: Elektrická jednotka

 

 

Vlak je sestaven z hnacích vozidel a vozidel tažených. Jejich rozdělení je zřejmé ze schématu na obrázku Obr. U.6.

Železniční vůz je tažené vozidlo pro přepravu osob nebo nákladu.

Vůz osobní dopravy je železniční vůz pro přepravu osob, zavazadel, spěšnin, pošty nebo pro poskytování služeb (stravovacích, ubytovacích aj.).

Osobní vůz je vůz osobní dopravy vybavený sedadly, určený pro přepravu osob.

Vložený vůz je osobní vůz umístěný mezi krajními vozy jednotky nebo mezi dvě hlavová hnací vozidla (viz obrázek Obr. U.5).

Přípojný vůz je vůz osobní dopravy určený pro vozbu hnacím vozem nebo hlavovým hnacím vozidlem.

Řídicí vůz je ŽKV bez vlastního pohonu, které je vybaveno technickým zařízením k dálkovému ovládání určených typů hnacích vozidel (viz obrázek Obr. U.5).

Obr. U.6: Rozdělení tažených vozidel.

 

Podle vnitřního uspořádání dělíme vozy osobní dopravy na:

Osobní vůz velkoprostorový, což je osobní vůz se střední chodbou (Obr. U.6a).

Osobní vůz oddílový – osobní vůz vnitřně uspořádaný jako oddíly se společnou boční chodbou (Obr. U.6b).

Osobní vůz kombinovaný – osobní vůz vnitřně uspořádaný částečně jako vůz velkoprostorový a částečně jako vůz oddílový (Obr. U.6c).

 

Nákladní vůz je železniční vůz pro přepravu nákladu. Podle provedení a uspořádaní nákladní vozy dělíme do dalších skupin. Vybrané typy jsou ve schématu na obrázku Obr. U.6.

Passenger Coach I11

Obr. U.6a: Osobní vůz velkoprostorový [Bombardier]

Obr. U.6b: Osobní vůz oddílový [Bombardier]

Obr. U.6c: Osobní vůz kombinovaný [ČD, Vůz řady Bee]

 

U.1.2  Hmotnostní a tíhové parametry železničních kolejových vozidel

Rozbělení hmotnostních a tíhových parametrů vychází z [ČSN280001] a [TNŽ280002].

Přehled o struktuře jednotlivých hmotnostních parametrů je zobrazen zjednodušeně na schématech obrázku Obr. U.8.

                               a) lokomotiva

            b) hnací vůz

                         c) vůz osobní dopravy

                                                  d) nákladní vůz

Obr. U.8: Vybrané hmotnostní parametry ŽKV

 

Další parametry, které se používají pro hmotností jsou:

dopravní hmotnost m – okamžitá hmotnost všech železničních kolejových vozidel ve vlaku včetně hmotnosti osob nebo nákladu;

hmotnost na nápravu mA – část hmotnosti ŽKV připadající na jedno dvojkolí. Není-li stanoveno schválenými technickými podmínkami ŽKV jinak, pak hmotnost vozidla musí být rovnoměrně rozložena na všechna dvojkolí vozidla. Přípustné tolerance jsou stanoveny v zákonné normě a jejich prováděcích vyhláškách;

hmotnost na kolo mQ – část hmotnosti ŽKV připadající na jedno kolo dvojkolí. Tato hmotnost představuje polovinu odpovídající hmotnosti na nápravu ŽKV. Přípustné tolerance jsou stanoveny v zákonné normě a jejich prováděcích vyhláškách;

adhezní hmotnost ma – část hmotnosti hnacího vozidla ve službě mV sl  která připadá na všechna jeho hnací a spřažená dvojkolí

 

Tíhové parametry ŽKV jsou odvozeny od odpovídajících hmotnostních parametrů podle obecného vztahu:

        [N]

kde:

m

[kg]

hmotnostní parametr

g

[m.s-2]

gravitační zrychlení, pro běžné výpočty se používá hodnota g = 9,81, v některých zjednodušených výpočtech je možno výjimečně použít hodnoty

 

Pak odpovídající tíhové parametry jsou:

tíha vozidla GV;

dopravní tíha G;

nápravová tíha A0;

kolová tíha Q0;

adhezní tíha Ga;

 

U.1.3  Rozměrové parametry železničních kolejových vozidel

Základní rozměrové parametry železničních kolejových vozidel jsou definovány podle [ČSN280001] a jsou patrny z obrázku Obr. U.9. Mezi základní rozměry patří:

délka přes nárazníky – vzdálenost mezi svislými rovinami, které se dotýkají talířů nestlačených nárazníků na opačných koncích vozidla;

délka přes čelníky je vzdálenost mezi svislými rovinami, které se dotýkají čelních nosníků kostry spodku nebo hlavního rámu na opačných koncích vozidla.

Obr. U.9: Základní rozměrové parametry ŽKV.

a – ložná délka, b – ložná šířka, c – ložná výška, k – délka přes čelníky, l – délka přes nárazníky,
o – vzdálenost otočných čepů podvozků, r – rozvor, rp – rozvor podvozku, rc – celkový rozvor,
s – obrys vozidla, z – rozchod kol

 

Základní rozměry pojezdu vozidla jsou:

rozvor je os dvojkolí bezpodvozkového vozidla;

rozvor podvozku je vzdálenost os krajních dvojkolí v podvozku;

celkový rozvor je vzdálenost os krajních dvojkolí podvozkového vozidla nebo jednotky;

vzdálenost otočných čepů podvozků je vzdálenost svislých os natáčení podvozků vzhledem ke spodku nebo hlavnímu rámu nebo meziměstu;

rozchod kol je vzájemná vzdálenost okolků měřená na poloměru o 10 mm větším, než je poloměr styčné kružnice kola.

Základní rozměry nákladního vozu charakteristické pro ložení nákladu:

ložná délka je podélný rozměr podlahy vozu, na kterou lze umístit náklad;

ložná šířka je příčný rozměr podlahy vozu, na kterou lze umístit náklad;

ložná výška je přípustný výškový rozměr nákladu, který je možné uložit na podlahu nákladního vozu.

 

U.1.4  Trakční zařízení hnacích vozidel

Technické vybavení hnacích vozidel motorové trakce, které slouží k realizaci výkonu hnacího vozidla, jeho přenosu na hnací dvojkolí a realizaci pohybu hnacího vozidla označujeme jako trakční zařízení HV. Ostatní zařízení, která jsou nutná pro činnost a funkci trakčních zařízení označujeme jako zařízení pomocná. Jejich základní rozdělení je zřejmé ze schématu na obrázku Obr. U.10.

Obr. U.10: Rozdělení trakčních zařízení na HV motorové trakce.

 

Přenos výkonu je část trakčního zařízení hnacího vozidla motorové trakce, která umožňuje měnit a rozvádět energii od hlavního spalovacího motoru po hnací dvojkolí. Podle jeho realizace přenos rozlišujeme:

Charakteristické vlastnosti jednotlivých typů přenosů výkonů, jejich použití a vlivy na trakční vlastnosti hnacích vozidel jsou blíže popsány v následujících částech textu.

Trakční motor je točivý elektrický stroj pro pohánění hnacích dvojkolí hnacích vozidel. Podle uložení rozdělujeme trakční motory na:

Zdrojem prvotního výkonu hnacího vozidla motorové trakce je hlavní spalovací motor, který slouží pro primární tepelnou přeměnu chemické energie paliva na energii mechanickou, určenou pro pohon zařízení HV.

 

Pomocná zařízení jsou za zařízení hnacího vozidla, která nejsou součástí zařízení trakčního popř. dynamické brzdy, jsou však nezbytná pro fungování hnacího vozidla. K nim patří:

 

U.1.4  Pojmy a předpoklady používané pro popis pohybujících se železničních kolejových vozidel

U.1.4.1 Zjednodušující předpoklady pro definici pohybu kolejových vozidel

Fyzikální zákonitosti a účel zkoumané soustavy umožňují použít pro popis pohybu a chování zákony klasické mechaniky aplikované na odpovídajících matematických modelech vyjádřených matematickými formulacemi [Herzán,1989].

V teorii pohybu kolejových vozidel použijeme následující předpoklady:

               I.      Mechanický pohyb kolejových vozidel je možné z matematického hlediska popsat jako pohyb hmotného bodu s jedním stupněm volnosti. Tím pro popis je postačující pouze jedna diferenciální rovnice.

             II.      Při pohybu vozidel na ně působí pouze vnější kolineární síly ve směru pohybu vozidel a síly tíhové.

            III.      Síly působící na vozidla jsou statické, stanovené nebo vypočtené podle statických charakteristik. Můžeme předpokládat, že změna pohybu se děje při okamžité změně působících sil.

          IV.      Pro předem stanovené výpočty je možno použít po částech spojité lineární aproximaci spojité nelineární funkce. To umožňuje řešit integrální úlohy pomocí převodu z tvaru diferenciálního do tvaru diferenčního a použití numerických metod při výpočtech konkrétně zadaných úloh.

Tyto předpoklady pak umožní definovat pojmy „ideální vozidlo,…, vlak,…, pohyb.

U.1.4.2 Vlak a jeho složení, ideální pohyb

Pro trakční výpočty v oblasti mechaniky pohybu kolejových vozidel budeme používat následující popisy složení pohybujících se vozidel a jejich vlastností:

I. Ideální vozidlo – části vozidel nevykonávají žádný vzájemný pohyb (skříně, dvojkolí a další díly), považujeme jej za tuhé těleso.

Hmotnost vozidla je rovnoměrně rozložená po jeho délce – tvoří homogenní těleso, kde hmotnost je soustředěna do těžiště vozidla. Délku vozidla vzhledem k předpokládané dráze zanedbáváme.

Za působiště vnější sil uvažujeme nejčastěji těžiště vozidla nebo v určených případech místo styku kola a kolejnice. Nejpoužívanější zobrazení samostatného vozidla při trakčních výpočtech je na obrázku U.11.

a)

b)

Obr. U.11: Běžné zobrazení ideálního vozidla při trakčních výpočtech.
a) hnací vozidlo b) tažené vozidlo
(označení veličin odpovídá tabulce Tab. U.2)

 

II. Ideální souprava vozidel –tento pojem označuje skupinu vozidel sestavenou z tažených vozidel a jednoho nebo několika hnacích vozidel. U skupiny tažených vozidel předpokládáme, že jsou spojena tak, že mezi nimi nedochází k podélným kmitům a vzájemným pohybům, tvoří tuhé a homogenní těleso. Pro hnací vozidla platí obdobné předpoklady jako u samostatného vozidla. Obě skupiny vozidel jsou spojeny tuhou vazbou tak, že u nich nedochází k podélnému kmitání a vzájemným pohybům.

Při grafickém zobrazování  je hnací vozidla označeno podle obrázku Obr. U.12 a označení (znázornění sběrače proudu) určuje směr pohybu soupravy vozidel.

Obr. U.12: Běžné grafické znázornění ideální soupravy vozidel.
(označení veličin odpovídá tabulce Tab. U.2)

 

III. Ideální vlak tvoří homogenní těleso, jehož hmotnost je soustředěna do hmotného středu. Vnější síly, které na vlak působí jsou soustředěny do jednoho místa – těžiště. Rozměrové parametry, především délku vlaku, zanedbáváme. Vlak považujeme za pohybující se hmotný bod. V následujících trakčních výpočtech se používá schématické zobrazení podle obrázku Obr. U.13.

Obr. U.13: Běžné grafické znázornění ideální soupravy vozidel.
(označení veličin odpovídá tabulce Tab. U.2)

 

Za ideální pohyb považujeme takový pohyb, při kterém jsou dráhy, rychlosti a zrychlení všech součástí vlaku stejné a jsou totožné z dráhou, rychlostí a zrychlením těžiště náhradního tělesa. Pro ideální pohyb platí:

a)       vozidla se pohybují přímočaře, pohyb po jiné trajektorii se řeší samostatně;

b)       vozidla se pohybují po dokonalé dopravní cestě s ideálním geometrickým průběhem, bez nedefinovaných příčných  a výškových nerovností;

c)       mezi dvojkolím vozidla a kolejí nedochází ke skluzu (ideální valení).

 

U.1.4.3 Pravidla pro označování veličin

Při definování a úpravách definicí a vztahů se v trakčních výpočtech vychází ze základních veličin definovaných soustavou SI včetně označovaní veličin odpovídajícího doporučení českých i mezinárodních norem.

V některých případech se pro označování veličin, které nejsou uvedeny v základních jednotkách ale v jednotkách odvozených nebo vedlejších, používá označení upravené podle tabulky Tab. U.1.

 Tab. U.1: Přehled vybraného upraveného označování veličin

Veličina

Ozn.

rozměr

Ozn.

rozměr

rychlost

v

m.s-1

V

km.h-1

hmotnost

m

kg

M

t

čas

t

s

T

min

dráha, délka

l

m

L

km

 

U.1.4.4 Výběr veličin používaných v problematice

V tabulce Tab. U.2 je uveden výběr veličin a jejich označovaní, které jsou dále použity v mechanice vozidel. Výběr vychází z lit. [TNŽ280002]. Další použité veličiny a jejich popis je uveden vždy na patřičném místě v textu.

Tab. U.2: Základní pojmy z mechaniky kolejové dopravy

Značení podle TNŽ 280002

Odpovídající starší značení

Síly:

Tažná síla na obvodu kol

Foi

kN, N

Tažná síla na obvodu hnacích kol

Fo

N

Tažná síla na spřáhle

Fs

kN, N

Tažná síla na háku

Fa, Fh

N

Tažná síla vozidla na mezi adheze

Foa, Fia

kN, N

Adhezní tažná síla

Fa

 

Tažná síla na spřáhle na mezi adheze

Fsa

kN, N

 

 

 

Brzdná síla

B

kN, N

Brzdící síla

Fb

N

Brzdná síla vozidla

Bv, Bi

kN, N

 

 

 

Brzdná síla na spřáhle

Bs

kN, N

 

 

 

Brzdná síla vozidla na mezi adheze.

Bva, Bia

kN, N

 

 

 

Tíhy, hmotnosti:

Dopravní hmotnost

m

t, kg

hmotnost vlaku

GVL, Gc

t

Hmotnost vozidla

mv, mi

t, kg

Hmotnost HV, lokomotivy

GL

t

Hmotnost prázdného vozidla

mVp, mip

t, kg

 

 

 

Maximální hmotnost vozidla

mVmax

t, kg

 

 

 

Hmotnost vozidel dopravovaných

md

t, kg

Hmotnost soupravy

Gs

t

Adhezní tíha vozidla

Ga

kN, N

 

 

 

Dopravní tíha

G

kN, N

 

 

 

Tíha vozidla

GV, Gi

kN, N

 

 

 

Tíha prázdného vozidla

GVp, Gip

kN, N

 

 

 

Maximální tíha vozidla

GVmax

kN, N

 

 

 

Kolová tíha

QO, QOi,j

kN, N

 

 

 

Jmenovitá nápravová tíha

AOj

kN, N

 

 

 

Odpory:

Jízdní odpor

Oi

kN, N

Jízdní odpor

Wi

k, N

Vozidlový odpor

OV,OVi

kN, N

Celkový odpor vozidel

Wc

N

Traťový odpor

OT

kN, N

 

WT

 

Odpor oblouku

Oobl

kN, N

 

 

 

Odpor sklonu

Oskl

kN, N

 

 

 

Odpor tunelu

Otun

kN, N

 

 

 

Odpor vzduchu

Ovzd

kN, N

 

 

 

Součinitel jízdního odporu

oj

N.kN-1

Měrný jízdní odpor

wi

N.t-1

Součinitel vozidlového odporu

oV

N.kN-1

 

 

 

Součinitel traťového odporu

oT

N.kN-1

Měrný traťový odpor

wt

N.t-1

Součinitel odporu oblouku

oobl

N.kN-1

Měrný odpor oblouku

so

N.t-1

Součinitel odporu sklonu

oskl

N.kN-1

 

 

 

Výkony, spotřeby:

Spotřeba

E, M

kWh, kJ, kg

Spotřeba

A, M

 

Spotřeba pomocných zařízení

EPZ, MPZ

kWh, kg, kJ

 

 

 

Průměrná spotřeba pom. zařízení

EPZ, MPZ

kW, kJ.h-1, kg.h-1

 

 

 

Měrná spotřeba na jedn. času

mt

kg.h-1

 

 

 

Měrná spotřeba na jedn. dráhy

me

kg.km-1

 

 

 

Měrná spotřeba energie na jedn. času

et

kW

 

 

 

Měrná spotřeba en. na jedn. dráhy

ee

kWh.km-1

 

 

 

Jmenovitý výkon vozidla

Pj

kW, W

 

 

 

Trvalý výkon vozidla

Ptrv

kW, W

 

 

 

Měrný výkon pro topení

e

kW. kN-1

 

 

 

Dráhy, rychlost, čas:

Dráha

l, L

m, km

 

 

 

Dovolená rychlost vozidla

vV dov, VV dov

m.s-1, km.h-1

 

 

 

Setrvačná rychlost

vo, Vo

m.s-1, km.h-1

 

 

 

Maximální rychlost vozidla

vmax, Vmax

m.s-1, km.h-1

 

 

 

Zrychlení vozidla

aV

m.s-1

 

 

 

Jízdní doba

tj, Tj

s, min

 

 

 

Brzda, brzdění:

Celkový přítlak zdrží vozidla

Nc

kN, N

 

k1

kN

Přítlak zdrže

Nz

kN, N

 

k

kN

Obrzdění dvojkolí

bd

%

 

 

 

Obrzdění vozidla

b

%

 

 

 

Tlak zdrže

pz

MPa

 

 

 

Trať:

Sklon = sin úhlu osy koleje s vodorovnou rovinou

s

 

 

 

Spád s < 0

sz

 

 

 

Stoupání s > 0

sk

 

 

 

Ostatní:

Jmenovitý průměr kol

Dk

m, mm

 

 

 

Průměr středně opotřebených kol

Dso

m, mm

Střední průměr hn. dvojkolí

Ds

mm

Převod dvojkolí

pd

1

 

 

 

Součinitel adheze

m

1, %

 

 

 

Součinitel rotujících částí

r

1

Součinitel poměru rotujících hmot

r

1

 

Vysvětlivky indexů:

V

 

vozidlo obecně

 

i = druh vozidla:

 

h

hnací vozidlo

 

 

d

dopravované vozidlo

 

 

l

lokomotiva

 

 

v

vůz

 

 

m

motorový vůz

 

 

e

elektrický vůz

 

 

j

jednotka (elektrická, motorová)

 

 

vl

vlak

 

 

pd

posunující díl