Kostel svaté Kateřiny v Ostravě - Hrabové

Znak obce Hrabová

Z historie obce Hrabová:

S historickým paskovským lénem souvisí osada Hrabová, která v období první republiky byla součástí místeckého okresu - k Moravské Ostravě byla Hrabová poprvé připojena v roce 1941, následně v letech 1954 - 1960 byla opět samostatná. Ves Hrabová pravděpodobně vznikla po polovině 13. století, poprvé se zmiňuje ve smlouvě uzavřené mezi olomouckým biskupem a těšínským knížetem v roce 1297 jako "Grabowa". Pojmenování obce lidová tradice přisuzuje velkému množství habrů, v místním nářečí "hrabů"; které v okolí kostela hojně rostly ještě v polovině 19. století.
Hrabová patřila mezi středně velké vesnice, v roce 1556 měla 25 osedlých selských gruntů, v roce 1699 v Hrabové bylo 24 sedláků, 1 fojt, 1 svobodný sedlák, 11 chalupníků, obecní kovárna a vrchnostenský dvůr. Na řece Ostravici byl další mlýn, vrchnostenský, který toho roku pronajat. V okolí Hrabové se táhla souvislá řada vrchnostenských a selských rybníků, panské rybníky měly rozlohu 147,98 hektarů. K největším z rybníků patřily Pilík (36,85 ha), Šídlovec (10,92 ha), Bezďák (13,19 ha) a Šajar (18,32 ha). V roce 1794 bylo v Hrabové 72 domů, ve kterých žilo 419 obyvatel. Ve čtyřicátých letech 19. století v Hrabové chovali 88 koní, 135 krav, 1 býka, 75 kusů mladého hovězího dobytka, 800 ušlechtilých ovcí a 116 vepřů. Počet obyvatel v Hrabové pozvolna narůstal, v roce 1900 jich bylo již 1 748, z toho většina Čechů a jen 45 Němců. Do roku 1780 byla Hrabová přiškolena k Paskovu, pak v Hrabové postavili společnou školu i pro Hrabůvku a teprve v roce 1873
postavili novou školní budovu také v Hrabůvce. K Moravské Ostravě byla Hrabová připojena v roce 1930. Místní dopravu od Mariánských Hor zprostředkovala dráha, po které jezdil motorový vůz příznačně nazvaný "Komárek". K její elektrifikaci došlo o čtyři roky později. Tramvajová doprava z Ostravy do Hrabové byla definitivně zrušena v roce 1975.

 

Historie kostela svaté Kateřiny:

Nejstarší dochovanou památkou v obci Hrabové je dřevěný kostel, zasvěcený sv. Kateřině. Kostel vznikl nejspíše již ve 14. století, současná stavba je mladšího stáří. Kostel je vzhledem k nedostatku písemných pramenů v Hrabové doložen teprve k roku 1564, prostřednictvím českého nápisu v předsíni pod věží, vpravo na stěně vedle hlavního portálu: "JURA CHOLEVA USNUL V PÁNU V STŘEDU TŘETÍ POSTNÍ LÉTA PÁNĚ TOHOTO 1564." Tehdy již kostel delší dobu stál, fara se zmiňuje poprvé v roce 1580, později byla neobsazena a duchovní službu zajišťoval moravskoostravský děkan. V letech 1527 - 1617 v Hrabové působil sbor českých bratří s vlastní školou. Po jejich vyhnání byl na faru dosazen od roku 1633 katolický farář Martin Fulkavius, který též sloužil mše v Paskově a ve Staré Bělé. Brzy nato bylo sídlo duchovní správy přeneseno do Paskova. Fara byla v Hrabové obnovena až v roce 1780. Dnes spadá filiální kostel sv. Kateřiny pod vratimovskou farnost.
K první větší opravě kostela, doložené písemnými prameny, došlo v roce 1659, o rok později do zvonice ve věži zavěsili barokní zvon, nazvaný "MARIA", který se zachoval až do současné doby. (Při požáru byl zvon zničen, při zřícení zvonice se rozbil). V minulosti ve věří visely čtyři zvony ulité v dílnách opavských zvonařů. Dva z nich ulil v roce 1660 Hans Knauff, ostatní z roku 1724 a 1815 opavští zvonaři Stankeové. V roce 1724 pořídili do hrabovského kostela umíráček o průměru 33 cm a váze 10 liber s nápisem "SANCTA CATARINA ORA PRO NOBIS". Tento zvonek původně visel ve věžičce sanktusníku, za první světové války však byl spolu s 300 liber těžkým zvonem z roku 1815 zrekvírován na válečné účely. Nejmladší zvon byl zrekvírován 29. října 1916. Proto byly ve dvacátých letech pořízeny dva nové zvony, větší o průměru 67 cm a hmotnosti 180 kg a menší o průměru 36 cm a hmotnosti 27 kg. Oba nesly nápis "PAMÁTCE NAŠIM PADLÝM L. P. 1925". Pro válečné účely byly sejmuty a rozbity v roce 1942, za druhé světové války padl za oběť také jeden ze zvonů z roku 1660.
V současné době je ve věži zavěšen pouze jeden zvon, který v roce 1660 ulil Hans Knauff v Opavě. Zvon má průměr 83 cm a váží 7 centnýřů (500 liber), tj. přibližně 400 kg, na čepci je opatřen jednořádkovým nápisem v kapitále: "+ DISE GLOKEN . HAT EIN . EHRBARE GEMEIN . GROS . VND . KLEIN . RABOWA . ZV GOTTES - EHREN GISSEN . LASSEN
1660." Další šestiřádkový nápis kapitálou zdobí krk zvonu: "IAN . BO_ ROWETZ . BVRGMISTER / MATEM . VOYT . TRAWOFSKI / ADAM . LOBATI . STARSI / MARTZIN LVTZINA / PAWEL NEMETZ . BVRGMISTER / IACOB . VOYT NAMALE RABOWA." Zvon je ozdoben reliéfem Madony v mandorle a reliéfem vavřínového věnce s erbem Bruntálských z Vrbna. Autorství zvonu určuje nápis: "HANS KNAVF . IN TROPA / HAT MICH GEGOSSEN."
V roce 1679 se do kostela vloupal lupič. Ukradl mešní kalich, jeho zločin se však záhy prozradil a Lupič byl sťat mečem. O dalších osudech kostela je nedostatek písemných zpráv. Ke druhé velké opravě kostela sv. Kateřiny došlo v roce 1898. Protože byl dříve v interiéru bíle vymalován, bylo při opravě rozhodnuto vápno ze stěn seškrabat. Očištěné dřevo pak bylo napuštěno a přetřeno, aby budilo dojem dubu. K elektrifikaci kostela došlo až v roce 1930, tehdy byly doplněny lustry. Důkladnou opravou v interiéru kostel poněkud utrpěl, ostatně historik Václav Mencl považoval tuto stavbu za poměrně málo zajímavou, odrážející závislost na památkách zděné architektury, zejména v interiéru, nepříliš poučnou.
Při osvobozování Hrabové 30. dubna 1945 byla věž poškozena průstřelem dělostřeleckého granátu a také došlo ke značnému poškození střechy. Škody byly urychleně opraveny a v roce 1951 byla obnovena šindelová krytina na celé střeše kostela i na věži. Následně v roce 1954 došlo také k opravě podezdívky. V sedmdesátých letech bylo zavedeno vytápění elektrickými akumulačními kamny a střecha i stěny kostela byly impregnovány karbolineem. Kostel má dochovánu středověkou dlažbu z pískovcových dlaždic, na které je dnes položena dřevěná podlaha. V roce 1980 při opravě podlahu natřeli olejovou barvou. Nový obětní stůl byl pořízen v roce 1987 a v roce 1993 elektrifikovali pohon zvonu ve věži. Poslední velmi náročná oprava, která si vyžádala bezmála jeden milión Kč, proběhla v roce 2000. Byla při ní vyměněna krytina střechy i věže a řada dřevěných nosných prvků a celá dřevěná konstrukce byla petrifikována.
Jak prohlásil přední český historik Václav Mencl při návštěvě v tomto kostele v období první republiky, je prý tato stavba málo poučná v interiéru i v exteriéru. Patrně jej tehdy hrabovský kostel příliš neokouzlil. Zato dnes řadíme hrabovský kostel sv. Kateřiny mezi nejhodnotnější dřevěné sakrální stavby dochované na severovýchodní Moravě. Kostel sv. Kateřiny představuje architekturu, ve které se vzájemně prolínají některé již archaické stavební prvky z období pozdní gotiky s progresivnějšími renesančními.

Přesné datum založení a výstavby dnešního kostela není známo. Lidová pověst z Metylovic u Frýdlantu nad Ostravicí uvádí, že kostel sv. Kateřiny dříve stával v Metylovicích, odkud jej rozebraný převezli do Hrabové a znovu složili. V Hrabové dlouho toužili mít vlastní kostel, aby na bohoslužby nemuseli docházet až do vzdáleného Paskova. Tu se prý čeští bratři doslechli, že na hukvaldském panství v obci Metylovice chtějí stavět nový zděný kostel a dosavadní dřevěný je jim líto rozebrat a spálit, neboť není tak starý a dosud jim dobře sloužil k duchovním účelům. Proto se vybrali na Hukvaldy, právě když tam pobýval olomoucký biskup Jan Stanislav Pavlovský, a přednesli mu svou prosbu, že chtějí metylovický kostel odkoupit.
Biskup se nejprve zdráhal, neboť se jednalo o příslušníky víry mu nepřátelské, nakonec prý svolil. Zakrátko kostel postavili ve stejné podobě v Hrabové. Jenom hlavní dveře prý museli udělat nižší, nežli byly v Metylovicích, aby se každý poklonil před Bohem na nebesích. Pověst musíme brát s nutnou rezervou.
Pro ještě gotický původ stavby svědčí převažující vertikální členění stavby s nápadnou strmostí střech, zešikmením těla zvonice, která původně mohla stát samostatně na hřbitově, neboť je ještě dnes nápadně izolována a ke kostelu je neorganicky připojena. Určitým vodítkem pro stáří stavby může být nápis na čelní stěně lodi s letopočtem 1564, který starší badatelé pokládali za rok vzniku stavby. Ve skutečnosti jde o česky psané úmrtní oznámení.
Vybavení kostela je většinou novodobé, rustikálního původu. Poměrně jednoduchý hlavní oltář retabulového typu nese obraz patronky kostela, sv. Kateřiny. Na bocích oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla. Pozlacený barokní svatostánek provázejí sochy sv. Františka Serafínského a sv. Aloise. Na evangelní straně je víceboká kazatelna, kterou zdobí obrazy čtyř evangelistů. Na pravé straně lodi je pod sochou Bolestného Krista menší dřevěná křtitelnice. Křížovou cestu, která je netradičně umístěna i na předprsni pavlače, na bočních stěnách doplňují sochy sv. Barbory a sv. Ignáce. Dvěma rozměrnými okny v pravé stěně lodi vstupuje do interiéru poměrně značné množství světla, výsledný temný dojem interiéru je způsoben tmavými nátěry stěn. Loď i presbytář jsou plochostropé, výška stropů je překvapivě vysoká, v porovnání s jinými dřevěnými kostely v oblasti.
Kostel byl opakovaně vykraden; všechny originály soch jsou dnes uloženy v Ostravském muzeu a na místě je nahrazují jejich věrné sádrové kopie. Varhany byly do kostela sv. Kateřiny opatřeny v roce 1861, dnešní pocházejí z roku 1948.

 

Podrobný stavební popis kostela sv. Kateřiny:

Kostel má poměrně velký a protáhlý polygonální presbytář, trojboce zakončený, o rozměrech 8,2x5,8 metru, takřka čtvercová lod' má velikost 9,7x8,4 metru a rozlehlá samostatná předsíň pod věží kostela má rozměry 7,3x6,3 metru. Strop v presbyteriu a v lodi je ve výšce 7 metrů. V rozích předsíně těsně pod stropem jsou dobře patrné šikmo vybíhající trámy nosné konstrukce věže. Pohledu do věže brání překrytí přízemku fošnovým stropem, který přechází v pavlač s varhanami. Pavlač nesou tři oblouky na dvou pilířích z mohutných trámů, které jsou sesycháním dřeva roztrženy, hluboké trhliny byly následně zatmeleny. Pravděpodobně po umístění varhan se začala pavlač prohýbat pod jejich tíhou, proto je jeden z jejich příčných trámů podepřen asymetricky umístěným dřevěným sloupem. Vchod na pavlač je po strmém schodišti z předsíně nalevo vedle hlavního vstupu.
Presbyterium je od kostelní lodi odděleno velmi mohutným a rozměrným triumfálním obloukem s příčným horizontálně položeným trámem. Hlavní vchod je naproti hlavnímu oltáři, dva boční jsou na epištolní straně. Sakristie je připojena k presbytáři na severní straně v podobě menšího roubeného přístavku. Původně byla o něco menší, do dnešní podoby ji rozšířili až v roce 1904. Po úpravě je poměrně rozměrná, měří 5,1x4,5 metru.
Stavba působí mohutným, horizontálně málo pročleněným roubeným srubem, završeným vysokou stanovou střechou, krytou šindelem. Srubové stěny jsou sestaveny z dobře ohraněných modřínových trámů, jejichž kvalita, především vyšší hustota dřeva a velký obsah pryskyřice, nemalou měrou přispěla k mimořádně dobrému stavu, v jakém se kostel dochoval. Také stěny jsou pobity šindeli. Celek vrcholí věží, která je obdobně jako v Gutech přičleněna ke kostelu a ve výšce přibližně 18 metrů je zakončena makovičkou a křížem. Kostel je neúplně obkroužen krytým ochozen s pultovou šindelovou stříškou. Pod vysokou sedlovou střechou je velmi husté trámoví, ve střeše nad okny jsou na jižní straně dva světlíky. Tato strana daleko rychleji trpí zahníváním krytiny. Na hřebeni střechy nad presbytářem je malý sanktusník, zdobený malými arkádami, s přílbicovitou stříškou, nad níž je dvojitý cyrilometodějský kříž.
V interiéru kostela vynikají dva dřevěné portálky. Vstupní, poměrně nízký, je odvozen od dobových kamenných portálů ve stylu vladislavské gotiky a vypíná se do hrotu tzv. "oslího hřbetu". V Hrabové je ovšem ve dřevě provedena poměrně zlidovělá podoba tohoto jinde vzletného oblouku, zde stlačená téměř do horizontály. Obdobou hrabovského portálku je jižní boční portál v kostele sv. Kateřiny v Chrudimi, který pochází přibližně z roku 1536. Druhý hrabovský portálek je zakončen půlkruhem. Oba jsou příznačné pro rozhraní gotiky a renesance, přibližně přelom 15. - 16. století nebo spíše 1. polovinu 16. století.


Text s úpravami převzat z knihy Jaromíra Poláška - Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska, vydané nakladatelstvím Agave Český Těšín v roce 2001.

 

 

Zpět na předchozí stránku